Celosvětově exportu elektrobusů dominují čínští výrobci v čele s Yutong Bus a Xiamen King Long United Automotive Industry a tento trend se zrychluje. Jen v první polovině roku 2025 Čína dodala po celém světě asi 9 000 plně elektrických autobusů, což je meziročně o 124 % více, ve srovnání se 14% nárůstem za celý rok 2024, podle zpravodajského serveru China Auto MS země jihovýchodní Asie stále tvoří malou část tohoto čísla, ale rostoucí poptávka v regionu to pravděpodobně změní.
V Indonésii spolupracuje BYD s VKTR Teknologi Mobilitas, částečně vlastněným místním konglomerátem Bakrie Group. V květnu VKTR otevřela továrnu na montáž elektrických autobusů a nákladních vozidel v Magelangu ve střední Jávě s cílem dodat 50 autobusů do Transjakarty do konce prosince a 30 dalších na začátku roku 2026.
VKTR říká, že díly pro její autobusy pocházejí ze 40 % z místních zdrojů, a stala se tak první společností v Indonésii, která dosáhla tohoto milníku a způsobila jí pobídky pro elektromobily od vlády.
Prezident VKTR Gilarsi Wahyu Setijono uvedl, že montážní závod je v současnosti nedostatečně využíván a vyrábí zhruba 200 vozidel ročně ve srovnání s kapacitou 3 000 vozidel. Je ale optimistický ohledně vyhlídek společnosti.
„Naše kapacita nebude nic ve srovnání s potřebami Indonésie,“ řekl Setijono Nikkei Asia v rozhovoru s odkazem na slib prezidenta Prabowo Subianto s čistými-nulovými emisemi. Dodal však, že tempo přijetí bude záviset na technické implementaci politiky, která, bude-li realizována, bude vyžadovat „možná 10 dalších továren“, jako je továrna Magelang.
Čínské elektrobusy brázdí silnice i v jiných částech jihovýchodní Asie. V Malajsii bylo k říjnu v provozu nejméně 146 elektrických autobusů, včetně 46 vyrobených čínskou společností Foton Motor sloužících na trase Johor Bahru-Singapur a 15 autobusů BYD nasazených na místní autobusové rychlé-dopravní síti v údolí Klang.
I když je toto číslo stále malé, očekává se, že poptávka rychle poroste, protože posun Malajsie k ekologičtější veřejné dopravě zahrnuje plány na nasazení tisíců elektrických autobusů po celé zemi v příštích pěti letech.
Kim Long Motors je dalším vietnamským výrobcem autobusů, který letos údajně dodal 443 elektrobusů do Ho Či Minova Města. Kromě autobusů, které provozuje na své městské síti, město zavedlo menší elektrobusy pro převoz lidí do metra, které zahájilo provoz v prosinci 2024. Z 2350 městských autobusů je 26 % elektrických a 23 % využívá stlačený zemní plyn. Všechny budoucí nákupy autobusů budou elektrické modely a město doufá, že do roku 2030 bude mít vozový park plně{8}}elektrický.
V Thajsku začal místní výrobce elektromobilů Nex Point vyrábět elektrické autobusy v roce 2020. Thajská rada investic udělila společnosti kótované na tamní burze osmi-letou daňovou výjimku. Nyní má výrobní kapacitu 9 000 autobusů ročně. Neočekává se však, že by Thajsko v příštích několika letech zaznamenalo prudký nárůst poptávky po takových autobusech, přičemž vláda intenzivně investuje do metra a nadzemních vlaků-a povzbuzuje lidi, aby je používali.
Navzdory jejich jinak dobrým vyhlídkám v jihovýchodní Asii se obavy o bezpečnost ohledně čínských elektrických autobusů objevily poté, co norský provozovatel veřejné dopravy Ruter na začátku listopadu uvedl, že jeho flotilu několika stovek autobusů Yutong lze na dálku ovládat prostřednictvím autonomních aktualizací softwaru, což vyvolalo podobné průzkumy Dánska a Spojeného království.
Yutong, největší světový výrobce autobusů se sídlem v čínském městě Zhengzhou, toto tvrzení odmítl s tím, že taková manipulace je technicky nemožná, protože aktualizace softwaru jsou plně izolovány od kritických bezpečnostních systémů, jako je řízení a brzdění.
V jihovýchodní Asii provozuje Singapur údajně 20 elektrobusů Yutong. Společnost má velké zastoupení na Filipínách, kde se používá zhruba 3 300 jejích autobusů. Autobusy Yutong jsou také občas k vidění v Indonésii. Není ale jasné, zda je některý z nich elektrický. Yutong vstoupil do obou zemí před lety, před érou EV.